Posvátní žebráci

Když jsem minulý týden vystoupila na nádraží v Assisi polévaly mne vlny energie. Pak jsem si všimla, že se vedle mne na autobusové zástavce objevily skupiny knězů a jeptišek, kteří sem přijeli s podobným záměrem jako já. Musím se přiznat, že jsem jela do Assisi nepřipravena, věděla jsem jen, že tu pobýval sv. František. S jeho modlitbou mám určité osobní zážitky. Takže by se dalo říct, že jsem jela “na blind. Chtěla jsem se nechat vést intuicí a vnitřním vedením.Vedení je někdy snadné následovat, ale na cestě se může objevit celá řada obtíží, která může člověka vést k tomu, aby to celé vzdal, obzvlášť když neumíte jazyk, tak se některé věci hůře realizují. Ty první překážky byly hned v Praze:D. Další v Assisi na nádraží. Ale mě už nemohlo nic zastavit. Když jsem konečně našla ubytování z bookingu, zjistila jsem, že tento "Hotel na bookingu není hotel. Byly to mini pronajímané pokoje s koupelnou. Nenechala jsem se rozhodit. Řekla jsem si, že se ladím na energii hermita v mini pokojíku domu ve staré části města. Byla jsem tam kvůli něčemu jinému. Poznání. A pak se to rozjelo. 

Vydala jsem se do baziliky sv. Františka, který není patronem Assisi. Bylo stále krásně a teplo a já jsem nemohla přestat dívat do krajiny, naprosto úchvatné výhledy z města po cestě do baziliky mne absolutně učarovaly. Neustále mnou procházely vlny vděčnosti a štěstí. 

Druhý den jsem vstoupila do kostela San Rufino. U vstupu byl pán, který se zeptal, jestli nechci záložky - italsky. Ani jsem netušila, kdo na nich byl. Vzpomněla jsem si, že žebráci mohou být převlečení andělé, jak ráda říká Caroline Myss. Jenže já nemám žádný drobný, ale pak jsem si vzpomněla, že jsem našla na zemi "andělskou" minci na Rocca Maggiore a tu jsem mu dala. Při myšlence, že to je anděl v převleku, mnou začala procházat velká energie. Pánovi to stačilo a když mi dal záložky, energie se mnou zamávala tak, že jsem se nemohla vzpamatovat. Během toho jsem uvnitř sebe zaslechla: "Nikdy ti nebude chybět (myšleno ve financích)." To pro mne byl úplně nečekaný vzkaz. 

Když jsem pak dorazila na Annadu u Assisi, což byl cíl mé cesty, můj pokoj měl název San Rufino:). Tohle člověk nevymyslí. Nikdo zde o mých zážitcích nevěděl.

Na Annandě jsem prožila mnoho dalších hlubokých duchovních a lidských setkání.

V pátek jsem se setkala s mou dcerkou a Pepim v Římě. 

Na druhý den jdeme po památkách, a když jdeme okolo Kolosea, zahlédnu ženu bezdomovkyni, co žebrá, ale nežebrá. Vzařuje z ní pevnost hranic, sebeúcta a rovná páteř. Podívám se na ní a vidím na její tašce nápis "Black angel". Dávám jí peníze a ona mi popřeje "Buona fortuna". Její pronikavý pohled blankytně modrýma očima jde přímo do morku kostí. Energie, která mnou projíždí se nedá popsat. Přichází mi "posvátný žebrák". Má větší sebeúctu, než ten, který není na ulici a žije pohodlně. Jsem v údivu, fascinována, v šoku. Ani tato žena, ani pán z kostela v Assisi, nebyli vnitřní žebráci.

Poslední den jdeme na Santa Scala - svaté schody, po kterých prý kráčel Ježíš v paláci Pontia Piláta v Jeruzalémě, které byly ve 4. st. přivezeny do Říma. Čekáme na přechodu a najednou cítím velké teplo v ruce, otočím se a tam žena, co žebrá o peníze a jídlo. Naskočí zelená a protože je to dlouhý přechod, nestihnu vytáhnout drobné, ale myslím na ni celou dobu, co jdeme po kolenou po svatých schodech. Když vyjdeme z budovy, vidím ženu na ulici a na sobě má cedulku, že má hlad. Tak jí dávám omyté hroznové víno a ona přijímá. 

Nic takového jako svatý žebrák, nebylo téma ani archetyp, o kterém bych v minulosti přemýšlela nebo byl v mém slovníku. 

A tak kdo je žebrák?

Sebehodnotu máme už tím, že v nás proudí božská energie, bez ní bychom nežili, to je prostě zákon života. Vše, co se děje, je určitým způsobem Milost.

Takže otázka je: "Kde se v každodenním životě ožebračujeme? Kde lpíme, žebráme o pozornost, energii a nebo lásku?

Existují tzv. žebraví mniši - františkáni, minorité, kapucíni, dominikani, karmelité, servité (wikipedia).

Příběh sv. Benedikta Joseph Labre nejlépe ilustruje to, co podvědomě cítím.

ST. BENEDICT JOSEPH LABRE: THE BEGGAR SAINT—1748-1783 (svatý žebrák)

There is no condition of life which the grace of God has not sanctified; this is the first reflection that must rise in the mind of anyone who studies the history of Benedict Joseph Labre. He died a beggar in Rome in 1783. Within a year of his death his reputation for sanctity had spread, it would seem, throughout Europe. The man and his reputed miracles were being discussed in London papers before the end of 1784.

Neexistuje životní situace, kterou by Boží milost neposvětila; to je první myšlenka, která musí napadnout každého, kdo studuje historii Benedikta Josepha Labreho. Zemřel jako žebrák v Římě v roce 1783. Do roku od jeho smrti se jeho pověst svatosti, jak se zdá, rozšířila po celé Evropě. O muži a jeho údajných zázracích se diskutovalo v londýnských novinách ještě před koncem roku 1784.

Zdroj: https://www.ewtn.com/catholicism/library/st-benedict-joseph-labre-the-beggar-saint-5838